1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. 2 Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu. 3 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu. 4 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší. 5 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova. 6 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili. 7 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly. 8 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah. 9 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati, 10 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu. 11 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je. 12 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně, 13 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých. 14 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil, 15 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou. 16 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky. 17 [A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.]
