1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. 2 Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje. 3 Den po dni vynáší řeč, a noc po noci ukazuje umění. 4 Neníť řeči ani slov, kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich. 5 Po vší zemi rozchází se zpráva jejich, a až do končin okršlku slova jich, slunci pak rozbil stánek na nich. 6 Kteréž jako ženich vychází z pokoje svého, veselí se jako udatný rek, cestou běžeti maje. 7 Od končin nebes východ jeho, a obcházení jeho až zase do končin jejich, a ničeho není, což by se ukryti mohlo před horkostí jeho. 8 Zákon Hospodinův jest dokonalý, očerstvující duši, Hospodinovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým. 9 Rozkazové Hospodinovi přímí, obveselující srdce, přikázaní Hospodinovo čisté, osvěcující oči. 10 Bázeň Hospodinova čistá, zůstávající na věky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví. 11 Mnohem žádostivější jsou než zlato, a než mnoho ryzího zlata, sladší než med a stred z plástů. 12 Služebník tvůj zajisté jimi osvěcován bývá, a kdož jich ostříhá, užitek hojný má. 13 Ale poblouzením kdo vyrozumí? Protož i od tajných očisť mne. 14 I od zúmyslných zdržuj služebníka svého, aby nade mnou nepanovali, a tehdyť dokonalý budu, a očištěný od přestoupení velikého. 15 [Ó ať jsou slova úst mých tobě příjemná, i přemyšlování srdce mého před tebou, Hospodine skálo má, a vykupiteli můj. ]
