Žalmy 139

1Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal. 2Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka. 3Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi. 4Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš. 5Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou. 6Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu. 7Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl? 8Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. 9Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři: 10I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla. 11Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne. 12Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo. 13Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé. 14Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně. 15Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. 16Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. 17Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! 18Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. 19Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, 20Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 21Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 22Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 23Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 24A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.

will be added

X\