Žalmy 119

1Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově. 2Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají. 3Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho. 4Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých. 5Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých. 6Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá. 7Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé. 8Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne. 9Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého. 10Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých. 11V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. 12Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým. 13Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. 14Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. 15O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. 16V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. 17Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. 18Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 19Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 20Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 21Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 22Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 23Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 24Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 25Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 26Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 27Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 28Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 29Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 30Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 31Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 32Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 33He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 34Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 35Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 36Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 37Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 38Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 39Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 40Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 41Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 42Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 43A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 44I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 45A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 46Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 47Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 48Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 49Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 50Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 51Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 52Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 53Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 54Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 55Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 56Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 57Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 58Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 59Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 60Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 61Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 62O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 63Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 64Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 65Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 66Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 67Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 68Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 69Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 70Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 71K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 72Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 73Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 74Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 75Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 76Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 77Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 78Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 79Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 80Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 81Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 82Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 83Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 84Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 85Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 86Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 87Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 88Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 89Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 90Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 91Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 92Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 93Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 94Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 95Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 96Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 97Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 98Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 99Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 100I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 101Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 102Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 103Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 104Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 105Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 106Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 107Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 108Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 109Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 110Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 111Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 112Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 113Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 114Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 115Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 116Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 117Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 118Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 120Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 121Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 122Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili. 123Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé. 124Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne. 125Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá. 126Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj. 127Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší. 128A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím. 129Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má. 130Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti. 131Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv. 132Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé. 133Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost. 134Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých. 135Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne. 136Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého. 137Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých. 138Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná. 139Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji. 140Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj. 141Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám. 142Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda. 143Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše. 144Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl. 145Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých. 146K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých. 147Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám. 148Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých. 149Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne. 150Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili. 151Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda. 152Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky. 153Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám. 154Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne. 155Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá. 156Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne. 157Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji. 158Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali. 159Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne. 160Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé. 161Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé. 162Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti. 163Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji. 164Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých. 165Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky. 166Očekávám na spasení tvé, Hospodine,a přikázaní tvá vykonávám. 167Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji. 168Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou. 169Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti. 170Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne. 171I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým. 172Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost. 173Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá. 174Toužím po spasení tvém, Hospodine,a zákon tvůj jest rozkoš má. 175Živa bude duše má, a bude tě chváliti,a soudové tvoji budou mi na pomoc. 176Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.

will be added

X\