Přísloví 4

1Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost. 2Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého. 3Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své, 4On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš. 5Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých. 6Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě. 7Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost. 8Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš. 9Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě. 10Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého. 11Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými. 12Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se. 13Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj. 14Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků. 15Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí. 16Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí, 17Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí. 18Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne. 19Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou. 20Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého. 21Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého. 22Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím. 23Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život. 24Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe. 25Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou. 26Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny. 27Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.

will be added

X\