Přísloví 27

1Nechlub se dnem zítřejším, nebo nevíš, coť ten den přinese. 2Nechať tě chválí jiní, a ne ústa tvá, cizí, a ne rtové tvoji. 3Tíž má kamen, a váhu písek, ale hněv blázna těžší jest nad to obé. 4Ukrutnátě věc hněv a prudká prchlivost, ale kdo ostojí před závistí? 5Lepší jest domlouvání zjevné, než milování tajné. 6Bezpečnější rány od přítele, než lahodná líbání nenávidícího. 7Duše sytá pohrdá i medem, ale duši lačné každá hořkost sladká. 8Jako pták zaletuje od hnízda svého, tak muž odchází od místa svého. 9Mast a kadění obveseluje srdce; tak sladkost přítele víc než rada vlastní. 10Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj, a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své; lepšíť jest soused blízký, než bratr daleký. 11Buď moudrý, synu můj, a obvesel srdce mé, ať mám co odpovědíti tomu, kdož mi utrhá. 12Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí. 13Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a od toho, kdo za cizozemku slíbil, základ jeho. 14Tomu, kdož dobrořečí příteli svému hlasem velikým, ráno vstávaje, za zlořečení počteno bude. 15Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobě; 16Kdož ji schovává, schovává vítr, a jako mast v pravici voněti bude. 17Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého. 18Kdo ostříhá fíku, jídá ovoce jeho; tak kdo ostříhá pána svého, poctěn bude. 19Jakož u vodě tvář proti tváři se ukazuje, tak srdce člověka člověku. 20Propast a zahynutí nebývají nasyceni, tak oči člověka nasytiti se nemohou. 21Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, tak člověka pověst chvály jeho. 22Bys blázna i v stupě mezi krupami píchem zopíchal, neodejde od něho bláznovství jeho. 23Pilně přihlídej k dobytku svému, pečuj o stáda svá. 24Nebo ne na věky trvá bohatství, ani koruna do pronárodu. 25Když zroste tráva, a ukazuje se bylina, tehdáž ať se shromažďuje seno s hor. 26Beránkové budou k oděvu tvému, a záplata pole kozelci. 27Nadto dostatek mléka kozího ku pokrmu tvému, ku pokrmu domu tvého, a živnosti děvek tvých.

will be added

X\