1 Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest. 2 Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde. 3 Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna. 4 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný. 5 Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý. 6 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu. 7 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů. 8 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna. 9 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů. 10 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům. 11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své. 12 Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém. 13 Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici. 14 Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém. 15 Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým. 16 Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem. 17 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při. 18 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné, 19 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval? 20 Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár. 21 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady. 22 Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života. 23 Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé. 24 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest. 25 Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho. 26 Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění. 27 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací. 28 Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.
