Matouš 22

1I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka: 2Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému. 3I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti. 4Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu. 5Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém. 6Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali. 7A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil. 8Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni. 9Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu. 10I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky. 11Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním. 12I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl. 13Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů. 14Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených. 15Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči. 16I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou. 17Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic? 18Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci? 19Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze. 20I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání? 21Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu. 22To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli. 23V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, 24Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému. 25I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému. 26Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého. 27Nejposléze pak po všech umřela i žena. 28Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli. 29I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží. 30Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi. 31O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí: 32Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých. 33A slyševše to zástupové, divili se učení jeho. 34Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno. 35I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka: 36Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně? 37I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své. 38To jest přední a veliké přikázání. 39Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. 40Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci. 41A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš, 42Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův. 43Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka: 44Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých? 45Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest? 46A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.

will be added

X\