Matouš 20

1Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou. 2Smluviv pak s dělníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou. 3A vyšed okolo hodiny třetí, uzřel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce. 4I řekl jim: Jdětež i vy na vinici mou, a co bude spravedlivého, dám vám. 5A oni šli. Opět vyšed při šesté a deváté hodině, učinil též. 6Při jedenácté pak hodině vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I řekl jim: Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce? 7Řkou jemu: Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim: Jdětež i vy na vinici mou, a což by bylo spravedlivého, vezmete. 8Večer pak řekl pán vinice šafáři svému: Zavolej dělníků a zaplať jim, počna od posledních až do prvních. 9A přišedše ti, kteříž byli při jedenácté hodině najati, vzali jeden každý po penízi. 10Přišedše pak první, domnívali se, že by více měli vzíti; ale vzali i oni jeden každý po penízi. 11A vzavše, reptali proti hospodáři, řkouce: 12Tito poslední jednu hodinu toliko dělali, a rovné jsi je nám učinil, kteříž jsme nesli břímě dne i horko. 13On pak odpovídaje jednomu z nich, řekl: Příteli, nečiním tobě křivdy; však jsi z peníze denního smluvil se mnou. 14Vezmiž, což tvého jest, a jdi předce. Já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobě. 15Zdaliž mi nesluší v mém učiniti, což chci? Čili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem? 16Takť budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených. 17A vstupuje Ježíš do Jeruzaléma, pojal dvanácte učedlníků svých soukromí na cestě, i řekl jim: 18Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, a odsoudí ho na smrt. 19A vydadíť jej pohanům ku posmívání a k bičování a ukřižování; a třetího dne z mrtvých vstane. 20Tedy přistoupila k němu matka synů Zebedeových s syny svými, klanějící se a prosecí něco od něho. 21Kterýžto řekl jí: Co chceš? Řekla jemu: Rci, ať tito dva synové moji sednou, jeden na pravici tvé a druhý na levici, v království tvém. 22Odpovídaje pak Ježíš, řekl: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já píti budu, a křtem, jímž já se křtím, křtěni býti? Řekli jemu: Můžeme. 23Dí jim: Kalich zajisté můj píti budete, a křtem, jímž já se křtím, pokřtěni budete, ale seděti na pravici mé a na levici mé, neníť mé dáti vám, ale dáno bude těm, kterýmž připraveno jest od Otce mého. 24A uslyšavše to deset učedlníků Páně, rozhněvali se na ty dva bratry. 25Ale Ježíš svolav je, řekl: Víte, že knížata národů panují nad svými, a kteříž velicí jsou, moci užívají nad nimi. 26Ne tak bude mezi vámi; ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti velikým, budiž služebník váš. 27A kdož by koli mezi vámi chtěl býti první, budiž váš služebník; 28Jako i Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on sloužil a aby dal život svůj na vykoupení za mnohé. 29A když vycházeli z Jericho, šel za ním zástup veliký. 30A aj, dva slepí sedící u cesty, uslyševše, že by Ježíš tudy šel, zvolali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův. 31Zástup pak přimlouval jim, aby mlčeli. Oni pak více volali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův. 32I zastaviv se Ježíš, zavolal jich, a řekl: Co chcete, abych vám učinil? 33Řkou jemu: Pane, ať se otevrou oči naše. 34I slitovav se nad nimi Ježíš, dotekl se očí jejich, a ihned prohlédly oči jejich. A oni šli za ním.

will be added

X\