Lukáš 24

1První pak den po sobotě, velmi ráno vyšedše, přišly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné byly spolu s nimi. 2I nalezly kámen odvalený od hrobu. 3A všedše tam, nenalezly těla Pána Ježíše. 4I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podle nich, v rouše stkvoucím. 5Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého s mrtvými? 6Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl, 7Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti. 8I rozpomenuly se na slova jeho. 9A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti učedlníkům i jiným všechněm. 10Byly pak ženy ty: Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné některé s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům. 11Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim. 12Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo. 13A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus. 14A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly. 15I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi. 16Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali. 17I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní? 18A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů? 19Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem, 20A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej. 21My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo. 22Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu, 23A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl. 24I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli. 25Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci. 26Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou? 27A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla. 28A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti. 29Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal. 30I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim. 31I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich. 32I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma? 33A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli, 34Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi. 35I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba. 36A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám. 37Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli. 38I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše? 39Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti. 40A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy. 41Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo? 42A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi. 43A vzav to, pojedl před nimi, 44A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně. 45Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům. 46A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti, 47A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma. 48Vy jste pak svědkové toho. 49A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti. 50I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání. 51I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe. 52A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou. 53A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.

will be added

X\