Jan 12

1Tedy Ježíš šestý den před velikonocí přišel do Betany, kdežto byl Lazar, ten kterýž byl umřel, jehož vzkřísil z mrtvých. 2I připravili jemu tu večeři, a Marta posluhovala, Lazar pak byl jeden z stolících s nimi. 3Maria pak vzavši libru masti drahé z nardu výborného, pomazala noh Ježíšových, a vytřela vlasy svými nohy jeho. I naplněn jest dům vůní té masti. 4Tedy řekl jeden z učedlníků jeho, Jidáš, syn Šimona Iškariotského, kterýž jej měl zraditi: 5Proč tato mast není prodána za tři sta peněz, a není dáno chudým? 6To pak řekl, ne že by měl péči o chudé, ale že zloděj byl, a měšec měl, a to, což do něho kladeno bylo, nosil. 7Tedy řekl Ježíš: Nech jí, ke dni pohřebu mého zachovala to. 8Chudé zajisté vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete. 9Zvěděl pak zástup veliký z Židů o něm, že by tu byl. I přišli tam, ne pro Ježíše toliko, ale také, aby Lazara viděli, kteréhož byl vzkřísil z mrtvých. 10Radili se pak přední kněží, aby i Lazara zamordovali. 11Nebo mnozí z Židů odcházeli pro něho, a uvěřili v Ježíše. 12Potom nazejtří mnohý zástup, kterýž byl přišel k svátku velikonočnímu, když uslyšeli, že Ježíš jde do Jeruzaléma, 13Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti němu, a volali: Spas nás! Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně, Král Izraelský. 14I dostav Ježíš oslátka, vsedl na ně, jakož psáno jest: 15Neboj se, dcero Sionská, aj, Král tvůj béře se, na oslátku sedě. 16Tomu pak nesrozuměli učedlníci jeho zprvu, ale když oslaven byl Ježíš, tedy se rozpomenuli, že jest to psáno bylo o něm a že jemu to učinili. 17Vydával pak o něm svědectví zástup, kterýž byl s ním, že Lazara povolal z hrobu a vzkřísil jej z mrtvých. 18Protož i v cestu vyšel jemu zástup, když slyšeli, že by ten div učinil. 19Tedy farizeové pravili mezi sebou: Vidíte, že nic neprospíváte? Aj, všecken svět postoupil po něm. 20Byli pak někteří Řekové z těch, kteříž přicházívali, aby se modlili v svátek. 21Ti také přistoupili k Filipovi, kterýž byl od Betsaidy Galilejské, a prosili ho, řkouce: Pane, chtěli bychom Ježíše viděti. 22Přišel Filip a pověděl Ondřejovi, Ondřej pak a Filip pověděli Ježíšovi. 23A Ježíš odpověděl jim, řka: Přišlať jest hodina, aby oslaven byl Syn člověka. 24Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese. 25Kdož miluje duši svou, ztratíť ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá jí. 26Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude. A bude-li mi kdo sloužiti, poctíť ho Otec můj. 27Nyní duše má zkormoucena jest, a což dím? Otče, vysvoboď mne z této hodiny. Ale proto jsem přišel k hodině této. 28Otče, oslaviž jméno své. Tedy přišel hlas s nebe řkoucí: I oslavil jsem, i ještě oslavím. 29Ten pak zástup, kterýž tu stál a to slyšel, pravil: Zahřmělo. Jiní pravili: Anděl k němu mluvil. 30Odpověděl Ježíš a řekl: Ne pro mneť hlas tento se stal, ale pro vás. 31Nyníť jest soud světa tohoto, nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven. 32A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě. 33(To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.) 34Odpověděl jemu zástup: My jsme slyšeli z Zákona, že Kristus zůstává na věky, a kterakž ty pravíš, že musí býti povýšen Syn člověka? Kdo jest to Syn člověka? 35Tedy řekl jim Ježíš: Ještě na malý čas Světlo s vámi jest. Choďte, dokud Světlo máte, ať vás tma nezachvátí; nebo kdo chodí ve tmách, neví, kam jde. 36Dokud Světlo máte, věřte v Světlo, abyste synové Světla byli. Toto pověděl Ježíš, a odšed, skryl se před nimi. 37A ačkoli tak mnohá znamení činil před nimi, však jsou neuvěřili v něho, 38Aby se naplnila řeč Izaiáše proroka, kterouž pověděl: Pane, kdo uvěřil kázaní našemu a rámě Páně komu jest zjeveno? 39Ale protoť jsou nemohli věřiti, neb opět Izaiáš řekl: 40Oslepil oči jejich a zatvrdil srdce jejich, aby očima neviděli a srdcem nerozuměli a neobrátili se, abych jich neuzdravil. 41To pověděl Izaiáš, když viděl slávu jeho a mluvil o něm. 42A ačkoli mnozí z knížat uvěřili v něho, však pro farizee nevyznávali ho, aby ze školy nebyli vyobcováni. 43Nebo milovali slávu lidskou více než slávu Boží. 44Ježíš pak zvolal a řekl: Kdo věří ve mne, ne ve mneť věří, ale v toho, jenž mne poslal. 45A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal. 46Já Světlo na svět jsem přišel, aby žádný, kdož věří ve mne, ve tmě nezůstal. 47A slyšel-liť by kdo slova má, a nevěřil by, jáť ho nesoudím; nebo nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych spasen učinil svět. 48Kdož mnou pohrdá a nepřijímá slov mých, máť, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, tať jej souditi budou v nejposlednější den. 49Nebo já sám od sebe jsem nemluvil, ale ten, jenž mne poslal, Otec, on mi přikázaní dal, co bych měl praviti a mluviti. 50A vím, že přikázání jeho jest život věčný. A protož, což já mluvím, jakž mi pověděl Otec, takť mluvím.

will be added

X\