Jób 19

1Tedy odpověděv Job, řekl: 2Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými? 3Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně. 4Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj. 5Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou: 6Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne. 7Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení. 8Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel. 9Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé. 10Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou. 11Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své. 12Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého. 13Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí. 14Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne. 15Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich. 16Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím. 17Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého. 18Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi. 19V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně. 20K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala. 21Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla. 22Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti? 23Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly, 24Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly. 25Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví. 26A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha. 27Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé. 28Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá. 29Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.

will be added

X\