List Jakubův 2

1Bratří moji, nepřipojujtež přijímání osob k víře slavného Pána našeho Jezukrista. 2Nebo kdyby přišel do shromáždění vašeho muž, maje prsten zlatý, v drahém rouše, a všel by také i chudý v chaterném oděvu, 3A popatřili byste k tomu, jenž drahé roucho má, a řekli byste jemu: Ty sedni tuto pěkně; chudému pak řekli byste: Ty stůj tamto, aneb sedni tuto, pod podnoží noh mých; 4Zdaliž jste již neučinili rozdílu mezi sebou a učiněni jste rozeznavatelé v myšleních zlých? 5Slyšte, bratří moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, aby bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, jenž jej milují? 6Ale vy jste neuctili chudého. Zdaliž ne ti, jenž bohatí jsou, mocí utiskují vás, a oniť vás i k soudům přivozují? 7Zdali oni nerouhají se tomu slavnému jménu, kteréž vzýváno jest nad vámi? 8Jestliže pak plníte Zákon královský podle Písem: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte. 9Pakli osoby přijímáte, hřešíte, a Zákon vás tresce jako přestupníky. 10Nebo kdo by koli celého Zákona ostříhal, přestoupil by pak v jediném, učiněn jest všemi vinen. 11Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť jest řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem Zákona. 12Tak mluvte a tak čiňte, jakožto ti, kteříž podle zákona svobody souzeni býti máte. 13Nebo odsouzení bez milosrdenství stane se tomu, kdož nečiní milosrdenství, ale chlubíť se milosrdenstvím proti odsudku. 14Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti? 15A kdyby bratr neb sestra neodění byli, a opuštění z strany každodenního pokrmu, 16Řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji a zhřejte se, a najezte se, avšak nedali byste jim potřeby tělesné, což to platno bude? 17Takž i víra, nemá-li skutků, mrtváť jest sama v sobě. 18Ale dí někdo: Ty víru máš, a já mám skutky. Ukažiž ty mi víru svou z skutků svých, a jáť tobě ukáži víru svou z skutků svých. 19Ty věříš, že jest jeden Bůh. Dobře činíš. I ďáblovéť tomu věří, avšak třesou se. 20Ale chceš-liž věděti, ó člověče marný, že víra bez skutků jest mrtvá? 21Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav syna svého Izáka na oltář? 22Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho a z skutků víra dokonalá byla? 23A tak naplněno jest Písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu to za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest. 24Vidíte-liž tedy, že z skutků ospravedlněn bývá člověk a ne z víry toliko? 25Též podobně i Raab nevěstka zdali ne z skutků ospravedlněna jest, přijavši posly a jinou cestou pryč je vypustivši? 26Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé, takť i víra bez skutků jest mrtvá.

will be added

X\