Druhá Mojžíšova 21

1Tito jsou pak soudové, kteréž jim předložíš: 2Jestliže koupíš k službě Žida, šest let sloužiti bude, a sedmého odejde svobodný darmo. 3Přišel-li by sám toliko, sám také odejde; pakli měl ženu, vyjde s ním i žena jeho. 4Jestliže pán jeho dá mu ženu, a ona zrodí jemu syny neb dcery: žena ta i děti její budou pána jeho, on pak sám toliko odejde. 5Pakli by řekl služebník: Miluji pána svého, manželku svou a syny své, nevyjdu svobodný: 6Tedy postaví ho pán jeho před soudci, a přivede ho ke dveřím neb k veřeji,a probodne pán jeho ucho jemu špicí; i zůstaneť služebníkem jeho na věky. 7Když by pak prodal někdo dceru svou, aby byla děvkou, nevyjdeť tak, jako vycházejí služebníci. 8Nelíbila-li by se pánu svému, kterýž jí sobě ještě nezasnoubil, dopustí ji vyplatiti. Lidu cizímu nebude míti práva prodati ji, poněvadž zhřešil proti ní. 9Pakli by synu svému ji zasnoubil, učiníť jí tak, jakž obyčej jest činiti dcerám. 10A dal-li by mu jinou, z stravy její, oděvu jejího, a přívětivosti manželské nic této neujme. 11Neudělal-li by nic z toho trojího, vyjde darmo bez stříbra. 12Kdo by ubil člověka, až by od toho umřel, smrtí umře. 13Když by pak neukládal o bezživotí jeho, než Bůh dal by jej v ruce jeho: tedy uložím tobě místo, do něhož by takový mohl uteci. 14Pakli by kdo tak pyšně sobě počínal proti bližnímu svému, že by ho lstivě zabil, i od oltáře mého odtrhneš jej, aby umřel. 15Kdo by otce svého neb matku svou bil, smrtí ať umře. 16Kdo by pak, ukradna někoho, prodal jej, a nalezen by byl v ruce jeho, smrtí ať umře. 17I ten, kdož by zlořečil otci svému neb mateři své, smrtí ať umře. 18Když by se svadili muži, a urazil by který bližního svého kamenem neb pěstí, a ten by neumřel, než složil se na lůži; 19A potom by povstal a chodil vně o holi své: již nebude vinen ten, kdož urazil; toliko co zatím obmeškal, to jemu nahradí, a na vyhojení jeho naloží. 20Když by pak ubil kdo služebníka svého neb děvku svou kyjem, tak že by umřel mu v ruce jeho: pomstou pomštěno bude nad takovým. 21A však jestliže by den neb dva přečkal, neponese pomsty, nebo jej zaplatil. 22Když by se svadili muži, a urazili ženu těhotnou, tak že by vyšel z ní plod její, však by se zhouba nestala: pokutován bude, jakž by uložil naň muž té ženy, a dá vedlé uznání soudců. 23Pakliť by smrt přišla, tedy dáš život za život, 24Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, 25Spáleninu za spáleninu, ránu za ránu, modřinu za modřinu. 26Jestliže by kdo urazil služebníka svého v oko, aneb děvku svou v oko, tak že by jej o ně připravil: svobodného jej propustí za oko jeho. 27Pakli by zub služebníku svému neb zub děvce své vyrazil, svobodného jej propustí za zub jeho. 28Jestliže by vůl utrkl muže neb ženu, tak že by umřel člověk: ukamenován bude ten vůl, aniž jedeno bude maso jeho, však pán vola toho bez viny bude. 29Než byl-liť by vůl trkavý prvé, a bylo by to osvědčeno pánu jeho, on pak nezavřel by ho, a v tom zabil by muže neb ženu: vůl ten ukamenován bude, a pán jeho také umře. 30Pakliť mu bude uloženo, aby se vyplatil: tedy dá výplatu za život svůj, jakážkoli na něj uložena bude. 31Buď že by syna utrkl, buď dceru, podlé soudu toho stane se jemu. 32Jestliže by služebníka vůl ztrkal neb děvku, třidceti lotů stříbra dá pánu jeho, a vůl ten bude ukamenován. 33Kdyby kdo odhradil studnici, a neb vykopal někdo studnici, a zase jí nepřikryl, a vpadl by tam vůl neb osel: 34Pán té studnice nahradí to, a peníze položí pánu jeho, a což se zabilo, to sobě míti bude. 35A ustrčil-li by vůl něčí vola sousedova, že byl umřel: tedy prodadí vola toho živého, a podělí se penězi jeho; i s zabitým volem také se rozdělí. 36Pakli vědíno bylo, že vůl byl trkavý prvé, a nezavřel ho pán jeho: bez výmluvy ať dá vola za vola, a zabitý ať mu zůstane.

will be added

X\