Kazatel 7

1Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka. 2Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém. 3Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce. 4Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí. 5Lépe jest slyšeti žehrání moudrého,nežli aby někdo poslouchal písně bláznů. 6Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost. 7Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce. 8Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný. 9Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá. 10Neříkej: Čím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval. 11Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce; 12Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají. 13Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil? 14V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho. 15Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své. 16Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti? 17Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého? 18Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho. 19Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě. 20Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil. 21Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě. 22Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným. 23Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne. 24Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může? 25Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost. 26I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat. 27Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění, 28Čeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl. 29Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných. 30[Kdo se může vrovnati moudrému, a kdo může vykládati všelikou věc?

will be added

X\