První list Tesalonickým 4

1Dále pak, bratří, prosíme vás, a napomínáme v Pánu Ježíši, jakož jste přijali od nás, kterak byste měli choditi a líbiti se Bohu, v tom abyste se rozhojnili více. 2Víte zajisté, jaká přikázání vydali jsme vám skrze Pána Ježíše. 3Tať jest zajisté vůle Boží, totiž posvěcení vaše, abyste se zdržovali od smilstva, 4A aby uměl jeden každý z vás svým osudím vládnouti v svatosti a v uctivosti, 5Ne v libosti tělesných žádostí jako i pohané, kteříž Boha neznají; 6A aby žádný neutiskal ani oklamával v jakémkoli jednání bratra svého, protože mstitel jest Pán všeho toho, jakož i předpověděli jsme vám a osvědčili. 7Nebo nepovolal nás Bůh k nečistotě, ale ku posvěcení. 8A protož kdo by pohrdal tímto, ne člověkem pohrdá, ale Bohem, kterýž i dal Ducha svého svatého nám. 9O lásce pak bratrské neníť potřebí psáti vám; nebo jste vy již tomu od Boha naučeni, abyste milovali jedni druhé. 10A jistě činíte to ke všechněm bratřím ve vší Macedonii. Napomínámeť pak vás, bratří, abyste se v tom ještě více rozhojnili, 11A snažili se pokojni býti a hleděti toho, což komu náleží, a pracovati rukama svýma vlastníma, jakož jsme přikázali vám, 12Tak abyste slušně chodili před těmi, kteříž jsou vně, a v ničemž abyste neměli nedostatku. 13Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, o těch, kteříž zesnuli, abyste se nermoutili, jako i jiní, kteříž naděje nemají. 14Nebo jakož věříme, že Ježíš umřel a z mrtvých vstal, takť Bůh i ty, kteříž by zesnuli v Ježíšovi, přivede s ním. 15Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteříž živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteříž zesnuli. 16Nebo Pán náš s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sstoupí s nebe, a mrtví, kteříž jsou v Kristu, vstanou nejprve. 17Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky se Pánem budeme. 18A protož potěšujtež jedni druhých těmito slovy.

will be added

X\