První list Korintským 15

1Známoť vám pak činím, bratří, evangelium, kteréž jsem zvěstoval vám, kteréž jste i přijali, v němž i stojíte, 2Skrze kteréž i spasení béřete, kterak kázal jsem vám, pamatujete-li, leč byste nadarmo uvěřili. 3Vydal jsem zajisté vám nejprve to, což jsem i vzal, že Kristus umřel za hříchy naše podle Písem, 4A že jest pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne podle Písem. 5A že vidín jest od Petra, potom od dvanácti. 6Potom vidín více než od pěti set bratří spolu, z nichžto mnozí ještě živi jsou až dosavad, a někteří již zesnuli. 7Potom vidín jest od Jakuba, potom ode všech apoštolů. 8Nejposléze pak ze všech, jakožto nedochůdčeti, ukázal se i mně. 9Nebo já jsem nejmenší z apoštolů, kterýž nejsem hoden slouti apoštol, protože jsem se protivil církvi Boží. 10Ale milostí Boží jsem to, což jsem, a milost jeho mně učiněná daremná nebyla, ale hojněji nežli oni všickni pracoval jsem, avšak ne já, ale milost Boží, kteráž se mnou jest. 11Protož i já i oni tak kážeme, a tak jste uvěřili. 12Poněvadž se pak káže o Kristu, že jest z mrtvých vstal, kterakž někteří mezi vámi praví, že by nebylo z mrtvých vstání? 13Nebo není-liť z mrtvých vstání, anižť jest Kristus z mrtvých vstal. 14A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, tedyť jest daremné kázaní naše, a daremnáť jest i víra vaše. 15A byli bychom nalezeni i křiví svědkové Boží; nebo vydali jsme svědectví o Bohu, že vzkřísil z mrtvých Krista. Kteréhož nevzkřísil, (totiž) jestliže mrtví z mrtvých nevstávají. 16Nebo jestližeť mrtví z mrtvých nevstávají, anižť jest Kristus vstal. 17A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, marná jest víra vaše, ještě jste v hříších vašich. 18A takť i ti, kteříž zesnuli v Kristu, zahynuli. 19Jestližeť pak v tomto životě toliko naději máme v Kristu, nejbídnější jsme ze všech lidí. 20Ale vstalť jest z mrtvých Kristus, prvotiny těch, jenž zesnuli. 21Nebo poněvadž skrze člověka smrt, také i skrze člověka vzkříšení z mrtvých. 22Nebo jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou. 23Ale jeden každý v svém pořádku: Prvotiny Kristus, potom ti, kteříž jsou Kristovi, v příští jeho. 24Potom bude konec, když vzdá království Bohu a Otci, když vyprázdní všeliké knížatstvo, i všelikou vrchnost i moc. 25Nebo musíť to býti, aby on kraloval, dokudž nepoloží všech nepřátel pod nohy jeho. 26Nejposlednější pak nepřítel zahlazen bude smrt. 27Nebo všecky věci poddal pod nohy jeho. Když pak praví, že všecky věci poddány jsou jemu, zjevnéť jest, že kromě toho, kterýž jemu poddal všecko. 28A když poddáno jemu bude všecko, tedy i on Syn poddá se tomu, kterýž jemu poddati má všecko, aby byl Bůh všecko ve všech. 29Sic jinak co činí ti, kteříž se křtí za mrtvé? Nevstávají-liť mrtví z mrtvých, i proč se křtí za mrtvé? 30Proč i my nebezpečenství trpíme každé hodiny? 31Na každý den umírám, skrze slávu naši, kterouž mám v Kristu Ježíši Pánu našem. 32Jestližeť jsem obyčejem jiných lidí bojoval s šelmami v Efezu, co mi to prospěje, nevstanou-liť mrtví? Tedy jezme a pijme, nebo zítra zemřeme. 33Nedejte se svoditi. Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání. 34Prociťte k konání spravedlnosti, a nehřešte. Nebo někteří ještě neznají Boha; k zahanbení vašemu toto mluvím. 35Ale řekne někdo: Kterakž pak vstanou mrtví? A v jakém těle přijdou? 36Ó nemoudrý, však to, což rozsíváš, nebývá obživeno, leč umře. 37A což rozsíváš, ne to tělo, kteréž potom zroste, rozsíváš, ale holé zrno, jaké se trefí, pšenice nebo kteréžkoli jiné. 38Bůh pak dává jemu tělo, jakž ráčí, a jednomu každému z těch semen jeho vlastní tělo. 39Ne každé tělo jest jednostejné tělo, ale jiné zajisté tělo lidské, jiné tělo hovadí, jiné pak rybí, a jiné ptačí. 40A jsou těla nebeská, a jsou těla zemská, ale jináť jest sláva nebeských, a jiná zemských, 41Jiná sláva slunce, a jiná měsíce, a jiná sláva hvězd; nebo hvězda od hvězdy dělí se v slávě. 42Tak i vzkříšení z mrtvých. Rozsívá se tělo porušitelné, vstane neporušitelné; 43Rozsívá se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné; 44Rozsívá se tělo tělesné, vstane tělo duchovní. Jest tělo tělesné, jest také i duchovní tělo. 45Takť i psáno jest: Učiněn jest první člověk Adam v duši živou, ale poslední Adam v ducha obživujícího. 46Však ne nejprve duchovní, ale tělesné, potom pak duchovní. 47První člověk byl z země zemský, druhý člověk jest sám Pán s nebe. 48Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž budou také i nebeští. 49A jakož jsme nesli obraz zemského, takť poneseme obraz i nebeského. 50Totoť pak pravím, bratří: Že tělo a krev království Božího dědictví nedosáhnou, aniž porušitelnost neporušitelnosti dědičně obdrží. 51Aj, tajemství vám pravím: Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu. 52Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme. 53Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost. 54A když porušitelné toto tělo obleče neporušitelnost, a smrtelné toto obleče nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest: Pohlcena jest smrt v vítězství. 55Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé? 56Osten pak smrti jestiť hřích, a moc hřícha jest Zákon. 57Ale Bohu díka, kterýž dal nám vítězství skrze Pána našeho Jezukrista. 58Protož, bratří moji milí, stálí buďte a nepohnutelní, rozhojňujíce se v díle Páně vždycky, vědouce, že práce vaše není daremná v Pánu.

will be added

X\