První list Korintským 13

1Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem jako měď zvučící anebo zvonec znějící. 2A bychť měl proroctví, a znal všecka tajemství, i všelikého umění došel, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem. 3A kdybych vynaložil na pokrmy chudých všecken statek svůj, a bych vydal tělo své k spálení, a lásky bych jen neměl, nic mi to neprospívá. 4Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se. 5V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého. 6Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě. 7Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká. 8Láska nikdy nevypadá, ačkoli proroctví přestanou, i jazykové utichnou, i učení v nic přijde. 9Z částky zajisté poznáváme a z částky prorokujeme. 10Ale jakžť by přišlo dokonalé, tehdyť to, což jest z částky, vyhlazeno bude. 11Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem učiněn muž, opustil jsem dětinské věci. 12Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu. 13Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich jestiť láska.

will be added

X\