První list Korintským 11

1Následovníci moji buďte, jako i já Kristův. 2Chválímť pak vás, bratří, že všecky věci mé v paměti máte, a jakž jsem vydal vám ustanovení, tak je zachováváte. 3Chciť pak, abyste věděli, že všelikého muže hlava jest Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova Bůh. 4Každý muž, modle se aneb prorokuje s přikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou. 5Každá pak žena, modleci se anebo prorokujici s nepřikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou; nebo jednostejná věc jest, jako by se oholila. 6Nebo nezavíjí-liť žena hlavy své, nechažť se také ostříhá. Pakli jest mrzká věc ženě oholiti se neb ostříhati, nechažť se zavíjí. 7Mužť nemá zavíjeti hlavy své, obraz a sláva Boží jsa, ale žena sláva mužova jest. 8Nebo není muž z ženy, ale žena z muže. 9Není zajisté muž stvořen pro ženu, ale žena pro muže. 10Protož máť žena míti obestření na hlavě pro anděly. 11Avšak ani muž bez ženy, ani žena bez muže, v Pánu. 12Nebo jakož žena jest z muže, tak i muž skrze ženu, všecky pak věci z Boha. 13Vy sami mezi sebou suďte, sluší-li se ženě s nepřikrytou hlavou modliti Bohu. 14Zdaliž vás i samo přirození neučí, žeť jest ohyzda muži míti dlouhé vlasy? 15Ale ženě míti dlouhé vlasy poctivé jest; nebo vlasové k zastírání dány jsou jí. 16Jestliže pak komu se vidí neustupným býti, myť takového obyčeje nemáme, ani církev Boží. 17Toto pak předkládaje, nechválím toho, že ne k lepšímu, ale k horšímu se scházíte. 18Nejprve zajisté, když se scházíte do shromáždění, slyším, že jsou roztržky mezi vámi, a poněkud tomu věřím. 19Neboť musejí i kacířstva mezi vámi býti, aby právě zbožní zjeveni byli mezi vámi. 20A tak když se scházíte vespolek, jižť to není večeři Páně jísti, 21Poněvadž jeden každý nejprv večeři svou přijímá v jedení, a tu někdo lační, a jiný se přepil. 22A což pak domů nemáte k jedení a ku pití? Čili církev Boží tupíte, a zahanbujete ty, kteříž nemají hojnosti pokrmů? Což vám dím? Chváliti budu vás? V tom jistě nechválím. 23Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb, 24A díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. 25Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku. 26Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujte, dokavadž nepřijde. 27A protož kdokoli jedl by chléb tento a pil z kalicha Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně. 28Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí. 29Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně. 30Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí, 31Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni. 32Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme poučováni, abychom s světem nebyli odsouzeni. 33A tak, bratří moji, když se scházíte k jedení, jedni na druhé čekávejte. 34Pakli kdo lační, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak věci, když přijdu, zřídím.

will be added

X\